No nazdar

18. prosince 2010 v 14:34 | Velké Té |  Whoa
Jsem se rozhodla zase sem něco napsat..a víte, co je hustý? Tenhle blog navštívili dva lidi :D to je co říct...upřímně mi je jedno kolik lidí sem příde..(u minulej blogů mi na tom sakra záleželo..hej to byly časy...měla jsem esbéčka a dělala bleskovky [dělá se to ještě vůbec xD?] a taak...jéžiš..já byla hrozná dilča v jistym slova smyslu..ale to jsem sem psát vůbec nechtěla...a doprčic to je dlouhá záborka :D)
v podstatě by se dalo říct, že příspěvky tu budou přibývat tak trochu nepravidělně..prostě jestli se mi bude chctít...až tohle dopíšu asi napíše pár recenzí (HP 7 film a kniha a tak jakože na celý HP knihy, filmy asi až uvidím druhou půlku HP7 :D)
koho zajímá "deníček" mojí stupidní mysli může si ho přečíst pod perexem

Velké Té



mno..potřebuju se vykecat...ale teď kecám o kravinách i když nechci...chjo..jsem střídavě úplně šťasná a úplně v prdeli..nedávno jsem byla u velmi zajímavého rozhovoru..jedno děvče trvdilo, že si o sobě myslí, že nic neznamená a že nemůže mít svůj vlastní názor a tak...pár lidí se jí to pokusilo rozmluvit a pomoct se jí...cítila jsem se divně..hlavně, když mi neustále vibroval mobil a já ho úspěšně ignorovala...fajn...to, co jsem slyšela od toho děvčete mě utrvdilo v tom, že moje problémy a starosti jsou velikosti špendlíkové hlavičky...měla bych být kurva neskutečně šťastná a spokojená...ale nejsem...někdy si říkám, že snad mám jenom půlku mozku, že sem robot nebo bůhví co...protože prostě moje myšlení není normální...a ne v tom smyslu: jop jsem magor a hrozně crazy, ale v podstatě nějakým tím normálnám způsobem...

ah jo..teď to chci všechno smazat..to co jsem napsala....víte..já jsem strašně introvertní člověk..pokud tohle čte člověk, který mě zná tak si asi zaťuká na čelo nebo se začne smát..ale položte si jednoduchou otázku: co o mně vlastně opravdu víte? víte co si přeju? co mám opravdu ráda? většina lidí to neví...a někteří vědí jenom části z toho všeho..ale nikdy nemůže říct, že mě opravdu zná a ví jaká jsem...někdy pochybuju, že to vím já...pořád před vším utíkám...nechci žít v realitě, protože se mi nelíbí...

chtěla bych toho tolik napsat, ale nevím jestli můžu...někdo si tohle přečte a pak mě zase bude o něčem předvědčovat a já si řeknu: píšeš mi tohle, protože nic nevíš...ale já nemůžu říct víc, protože by se všechno zhroutilo a svět by se dozvěděl jaká opravdu jsem a všichni by se ke mně otočili zády, ale já potřebuju těch několik lidí, co mám, protože bez nich bych ztratila smysl............

 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama